CZ Yearbook 2019 /cz

84 | | 85 ném poli se objevuje záměrný obrazec mířidel. Odjišťuji. Ten pohyb je plynulý, přirozený a tak důvěrně zná- mý, až to skoro zaskočí. Otáčím zbraň lehce na bok a pohle- dem kontroluji polohu pře- pínače režimu střelby – ano, je nastaven na jednotlivé rány. Vracím zbraň k líci a tisknu spoušť. Ta má tvrdší, vojenské- mu určení zbraně přiměře- ný odpor. Má jen jeden odpor (podobně jako M16/M4). Chod je hladký, bez drhnutí nebo ně- jakých skoků. Určitě nic, co by bránilo účinné bojové střelbě. Střílímprvní ránu. Karabinamá krátkou hlaveň, i tlaky na ústí jsou vyšší, a tak je zbraň trochu „uřvaná“. Ani v mokrém šeru toho studeně uplakaného dne jsem ale neregistroval nějaký zášleh plamene. Terč zazvonil, ale kam střela přesně dopadla, nevidím. Opakuji výstřel, další zazvonění. Ale pořád ještě ne- vím, kam vlastně střílím. Naštěstí jsou za terčem mokré pískové valy střelnice, které fun- gují jako bezvadná svědečná plocha. Vyberu si vedle terče trs trávy na valu a střílímdalší ránu. Z drnu vyskočil gejzírek písku, přesně tam, kam jsemmířil. Kultivované chování Opakovaně vypálím a pak pře- cházím na dvojstřely. Výsled- ky mě uspokojují. Nový Bren dvojka se chová velmi kultivo- vaně, drží v záměrné, opako- vání výstřelů je rychlé, zdvih minimální. Pocitově je zbraň hodně blízká americké armád- ní karabině M4, ale myslím, že CZ BREN 2 má nepatrně kulti- vovanější chování po výstřelu. Přece jenom, v pažbě M4 běhá část hmoty zpětnorázového celku závěru a je tamnárazník s vratnou pružinou. To vše se po- hybuje a doráží hned pod vaší lícní kostí. Tyhle rázy nejsou ni- jak dramatické, po nějaké době se je naučíte ignorovat, ale jsou tam. CZ BREN 2 nic takového nemá. A také zvuk výstřelu je o trochu méně ostrý či práska- vý. Rekonstrukce tlumiče pla- mene splnila očekávání, ten nový nerezonuje (nefunguje jako ladička) a současně se tla- kem spalných plynů na závitu na ústí pořád mírně dotahuje. Po dostřílení zásobníku mě- ním za plný a brnknutím prstu uvolním závěr. Palcem pře- pínám na dávky. Zase mám pocit déjà vu – CZ BREN 2 co do ergonomie opravdu hodně věrně kopíruje ovládací režim pušek M16/M4. Začínám krátkými dávkami na figuríny na valu. Navzdory nízké hmotnosti karabina „drží“ zása- hy spolehlivě v trupu klečícího a stojícího střelce i na výrazně víc než 30 metrů. Po krátkých dávkách a lepším seznámení se zbraní přidržím prst na spoušti delší dobu. Karabina je pořád dobře kontrolovatelná, zkouším plynule dávkou „najet“ zprava na drn na valu a po jeho několika- násobném zasažení pokračovat řadou střel dál doleva. Mokré stěny valu fungují jako „promí- tací plátno“, jasně ukazují dopad každého projektilu. Výsledek je velmi uspokojivý. V bojovém režimu Od nějakého třetího nebo čtvrtého zásobníku si začínám střelbu užívat a s důvěrou při- tvrzuji. Beru si delší zbraň se zaměřovacím dalekohledem a zkouším bojovou střelbu. Střílím ze všech poloh, lezu po zemi, vybíhám na val a zase dolů, z běhu zaléhávám, mlá- tím sebou o zem jako pod pal- bou, střílímza pohybu. Přebíjím v bojovém režimu, prázdné zá- sobníky padají do písku, žádné pečlivé vracení do sumek. Se- berou se až najednou, na konci úlohy. Před dalším plněním zá- sobník jen oklepnu o stehno – písek vrže někde mezi pláštěm a podavačem. Vůči zbrani je to surovost surová, ale zástupci výrobce nic nenamítají, chovají se stejně a CZ BREN 2 si tohle značně neurvalé zacházení ne- chává poměrně dlouho líbit. Teprve později se u některých zásobníků začíná objevovat nectnost v podobě dvojitého podání (čili závěr se snaží do ko- mory zasunout současně dva náboje) a při silnějším otřesu také někdy horní náboje vysko- čí ze zásobníku. Tyhle problémy se objevují především u stan- dardních amerických armád- ních zásobníků z hliníkového, měkkého plechu. V jejich pří- padě jde o tradiční problém. Hodně zkušených střelců proto dává přednost solidnějším zá- sobníkům jiných značek. To je ale jen věc, která toho se samotnou zbraní nemá mno- ho společného. CZ BREN 2 si za těchto náročných podmí- nek vedl výborně a já se začal těšit, až budu moci důkladněji prověřit jeho avizovanou vyso- kou přesnost. Na 300 metrů Mé druhé testování Brena dvojky se odehrálo během se- tkání novinářů u příležitosti 80 let existence České zbro- jovky Uherský Brod. Střelnice v Bzenci tentokrát dostála své pověsti – vládlo na ní vedro a do každé štěrbiny zalézal do- těrný jemný písek. K testu byly opět k dispozici jak krátké karabiny, tak dlouhé puš- ky. Zatímco většina přítomných si užívala hodně dynamickou střelbu, já si půjčil pušku osaze- nou zaměřovacím dalekohle- dem a dvounožkou. S ní jsem si zalehl do písku a na vzdálenost 300metrů jsem začal trápit terč – figuru ležícího střelce. Ačkoliv jsem ležel na plátě- né podložce, množství prachu a písku zdvižených plyny z ústí při každém výstřelu bylo do- cela znatelné. Ale po krátkém rozcvičení jsem f iguru zasa- hoval docela spolehlivě, určitě spolehlivěji, než jsem čekal. Pak jsem vzal krátkou kara- binu osazenou kolimátorem a zkusil, zda bych figuru do- kázal alespoň vyděsit. Přesná střelba byla komplikovaná tím, že tečka na kolimátoru mi prakticky úplně zakrývala cíl. Střílel jsem vleže, ale kara- bina neměla dvojnožku. Než jsem vyprázdnil zásobník (30 ran), podařilo se mi několik zásahů. Odhaduji tak pět – tedy dokázal jsem zasáhnout ležícího střelce každou pátou, šestou ranou. Ostatní dopa- daly velmi blízko. Popadla mě nemístná pýcha a zkusil jsem to vestoje, bez opory. Kdybych měl proti sobě živého protivníka a ne plech, spolehlivě bych ho donutil se krýt. Těsně před koncem zá- sobníku jsem terč dokonce dvěma po sobě jdoucími rana- mi zasáhl naplno. Pocit důvěry Shodou okolností v tu chvíli ke mně došel další kolega novinář. Ty dva zásahy vyvolaly obdiv- né hvízdnutí a já si uvědomil, že pokud si chci udržet reno- mé, neměl bych pokoušet boží milost přes míru. Proto jsem přešel ke druhé skupině, která se věnovala dynamické střelbě. Byli rozdělení na dvě party, jed- na plnila zásobníky, druhá je ve všech možných i nemožných pozicích vyprazdňovala smě- remk terčům. V nepravidelných intervalech se střídali. V tom prachu a písku zbraně dosta- ly opravdu zabrat. Neumím si představit praktickou bojovou situaci, kdy by voják s útočnou puškou střílel takhle dlouho, navíc tak vysokou bojovou ka- dencí. Přesto Breny dvojky fun- govaly zcela spolehlivě. Jsem si vědom, že ani jeden z uvedených testů nepřed- stavuje systematickou, dlou- hodobou zkoušku, ale přesto o mnohém svědčí a ve mně to budí příjemný pocit důvěry. Na modelové řadě CZ BREN 2 je zkrátka ve všech ohledech patrné, že jde o druhou gene- raci útočných pušek CZ a že Česká zbrojovka Uherský Brod od té první udělala dlouhý krok správným směrem.