CZ Yearbook 2019 /cz

22 | | 23 Prvopočátky V Uherském Brodě začali otáz- ku moderní polymerové pis- tole s přímoběžným úderní- kem řešit již v první polovině 90. let minulého století, kdy se rozběhly práce na budou- címmodelu CZ 100. Nešlo však o jedinou zvažovanou cestu. CESTA K CZ P-10 Na první pohled by se mohlo zdát, že služební a obranné pistole s polymerovým rámem a přímoběžným úderníkem jsou segment, kterémuČeská zbrojovkaa.s. dlouho věnovala jenpoměrněmalou pozornost. Opak je pravdou. Dlouhodobě vysoká poptávka po takto koncipovaných modelech, které se někdy zjed- nodušeně (a ne tak úplně přesně) označují striker fired, je nepřehlédnutelná a nějakým způsobem na ni reaguje každá firma zaměřená na produkci krátkých palných zbraní. Jen se často zapomíná, že dobré a perspektivní nápady ve zbrojní konstrukci se nerodí na počkání, zvlášť když cílem není jen přijít s další variací na téma Glock, jak se v uplynu- lých dvou dekádách stalo v branži zvykem. To už se rozbíhala sériová výro- ba zmiňované pistole CZ 100, od které si v Uherském Brodě hodně slibovali. U ní se pou- žil DAO spoušťový mechanis- mus, který tehdy měli mnozí odborníci ve velké oblibě a za maximální jednoduchost, bez- pečnost, konstantní chod a ne- ustálou připravenost ke střelbě mu byli ochotni odpustit ne- gativní vliv na přesnost. Zákazníci měli trochu jiný ná- zor. Česká zbrojovka na po- znatky z praxe nejprve zarea- govala úpravou charakteristiky spouště. Navíc byla v roce 2000 na trh uvedena SA/DA verze CZ 110, původně rozpracova- ná již v roce 1997 s pohledem upřeným na tendr Policie ČR. Ve hře byl ovšem také návrh Jiřího Indrucha z Valašského Meziříčí, nadšeného střelce, který si již v lednu 1993 nechal koncesovat živnost vývoj zbra- ní. Česká zbrojovka s ním po- prvé zahájila spolupráci v roce 1992 při konstrukci vložných hlavní do brokových kozlic ráže 12, které se dostaly do maloob- jemové výroby. Druhá koope- race byla právě úprava pisto- le CZ 100, na níž se poměrně intenzivně pracovalo v letech 1998–1999. Ve finále sice uherskobrodská společnost Indruchovo řešení nevyužila z důvodu zásadních změn v konstrukci zbraně, kte- ré by znamenaly další velké investice do sériové výroby; na tento projekt ale na jaře 1998 navázal další jménem návrh pistole dle p. Indrucha. Ten byl o dva roky později zastaven kvůli jiným prioritám, nicméně potvrdil, že je tu konstruktér, který má na poli moderních krátkých palných zbraní co říct. Indruchovka podruhé Začátkem nového tisíciletí se Česká zbrojovka v segmentu pistolí na několik dalších let soustředila na rozšíření a zkva- litnění své „páteřní“ modelové řady CZ 75. Bavíme se o období nástupu přelomového poli- cejního kompaktu, s nímž se firma s jistými bolestmi, ale na- konec jednoznačně úspěšně dostala na citelně vyšší level. O něco později následovala fe- nomenální rodina CZ 75 SP-01, subkompakt  CZ 2075 RAMI či nová generace sportov- ních spe- ciálů CZ 75 TACTICAL SPORTS. V polovině této dekády se Čes- ká zbrojovka vážně zabývala například ideovým návrhem rakouského střelce a příleži- tostného konstruktéra Wilhel- ma Bubitse, který tehdy ev- ropským zbrojním továrnám nabízel svou řadu obranných a služebních pistolí Dragon ráže 9×19, .40 S&W a .45 Auto s originálně tvarovanou rukojetí polymerového rámu. Na Mora- vě se Bubitsova zbraň dostala do fáze funkčního vzorku, kte- rý ale příliš nefungoval. A tak Česká zbrojovka odstoupila od smlouvy a příležitost dostala firma Steyr Mannlicher. se daly připevňovat rukojeti různé délky a různé podoby přední partie (s několika va- riantami montážní lišty, bez ní atd.). Tím se kromě jiného mělo výrazně ušetřit na vstři- kovacích formách. Indruchova pistole dále měla velmi nízko umístěnou osu hlavně, čehož se podařilo dosáhnout díky Pistole CZ 100/110 zůstaly v na- bídce až do roku 2007. Nako- nec se jich vyrobilo dohroma- dy přes 35 000 a postupně si zejména v USA našly své věrné příznivce, kteří na ně nedají do- pustit. V mezičase, konkrétně od roku 2004, se v České zbro- jovce rozběhly práce na nové krátké zbrani kategorie stiker fired, opět podle návrhu Jiřího Indrucha. Projekt se původně jmenoval pistole Indruch, od roku 2005 se používalo ozna- čení nová řada pistolí CZ 010, 020, 030. Uvažovalo se o rážích 9 mm Luger, .40 S&W a .357 SIG, jejíž dočasná popularita už ale tehdy upadala, výhledově možná také .45 Auto. Podle tehdejších informací zbraně této řady vynikaly něko- lika konstrukčními zajímavost- mi, které se do té doby ještě nikde nevyužily. Zásadní no- vinkou byl třídílný polymerový rám s možností nakonfiguro- vat si parametry podle poža- davků zákazníka. K základní- mu rámu pro spoušťový a bicí mechanismus a vedení závěru použití nového spoušťového a bicího mechanismu s přímo- běžným úderníkem. Pistole této řady měly ve výrob- ním programu České zbrojov- ky nahradit modely CZ 100/110. V době, kdy stovky a stodesítky zmizely ze scény, však nový projekt ještě nebyl zcela zralý pro zavedení do sériové pro- dukce – a tak došlo k tomu, že uherskobrodská společnost měla najednou v nabídce jen kohoutové modely. Nejdřív OMEGA Po nástupu nového generální- ho ředitele Lubomíra Kovaříka v létě 2006 si Česká zbrojovka ujasnila priority a v segmentu pistolí se nejprve plnou parou pustila do urychlené konstruk- ce „tendrového“ kohoutového modelu s polymerovým rá- mem. Jako základ posloužil vý- razně modernizovaný spouš- ťový mechanismus OMEGA, který stále vycházel z principů nestárnoucí CZ 75, ale inter- Pro pistoli CZ 100 vznikl i designově sladěný laserový značkovač, který byl ale vyroben jen v malémmnožství